Téměř stovka jeleních shozů v Orlickém Záhoří
Orlickohorští jelenáři v okrese Rychnov nad Kněžnou udržují tradici pořádání přehlídek jeleních shozů. Letošní – čtyřiadvacátá v pořadí – se uskutečnila poslední květnový pátek v Orlickém Záhoří. Vyznačovala se – přesto, že v Orlických horách vydatně pršelo – rekordní účastí jelenářů a milovníků jelení zvěře z širokého okolí, i z Podorlicka. Také shozů byl úctyhodný počet – celkem jich bylo dvaadevadesát, přičemž nejhojněji byli zastoupení jeleni z Polska, z komplexu lesů u pramenů Orlice a ze Stolových hor, jejichž shozy byly ukázkové. Vyvolávaly obdiv a také i určitou závist, protože kolekce shozů z honiteb v Orlických horách tak silné shozy neobsahovala. Z evidence představených shozů vyplývá, že jedenašedesát shozů náleželo jelenům I. věkové třídy, jedenatřicet II. věkové třídy, III. věková třída nebyla vůbec zastoupena; párových shozů bylo deset..
Vzhledem k tomu, že stále pršelo, přehlídka byla zahájena a představování kolekcí zástupci jednotlivých honiteb probíhalo v prostorném sále. Slavnostní ráz v úvodu navodilo troubení ing. Martina Fojta na borlici, načež přítomné přivítal a organizátorům přehlídky za vynaložené úsilí poděkoval ing. Libor Krček, jenž předal slovo Aleši Izákovi, který řídil průběh představování souborů shozů.
Následovalo vracení slova ing. Liboru Krčkovi, jenž zastupoval Kolowratské lesy, které nasbíraly 7 shozů. Mimo vlastní program a jako na zajímavost k prohlédnutí po ukončení představování shozů upozornil na vystavenou trofej jedenáctiletéhojelena s postupkou shozů, které ukazují, jak se paroží v jednotlivých letech vyvíjelo.(V sále byla také vystavena trofej jelena se shozy za roky 1984 až 1990 – nálezce shozu z roku 1986 před několika roky na zdejší přehlídku shozů paroh půjčil, tentokrát ale ne.) Ing. Krček také poukázal na to, že v letošním roce nemají silnější shozy, protože v obůrkách a u krmelců přezimovali mladí jeleni, starší se přemístili do nižších poloh blíže k Rychnovu nebo do Polska. I tak byly údaje o představených shozech zajímavé.
Další představené shozy byly v počtu 9 kusů z honitby Rokytnice v Orlických horách a informace o nich poskytl Tomáš Mádr. Poté následovali Martin Hamáček a ing. Ondřej Vitich, kteří představili shozy nalezené v honitbě Neratov Lesů České republiky – bylo jich 11. Hovořilo se i o zlořádu, který se v poslední době rozmáhá. Do Orlických hor se táhnou „myslivci“, kteří se vydávají za obdivovatele zdejších jelenů, ale ve skutečnosti je lákají shozy. Směřují sem z blízka i z daleka, například až od Kutné Hory. Navazující Richard Poláček z revíru Honební společnosti Uhřínov poukázal na to, jak obtížně se shozy letos hledaly, protože jeleni neshazovali v místech, kde se shozy dříve obvykle nacházely. Jelení zvěř se rozešla do širšího okolí, jelenů bylo tak čtyřicet až padesát, holé bylo podstatně víc než jelenů, těch byla většina ve II. věkové třídě, hojně byli zastoupeni korunoví. Do úvodního slova vpadl hlas z auditoria, který se nedočkavě dožadoval doložení slovního výkladu shozy. Takže Richard Poláček začal první věkovou třídou, pozvedal parohy a poskytoval o nich podstatné údaje. Zdůraznil, že většinou jde o pravé parohy a nepodařilo se najít oba shozy, takže letos nemají ani jeden pár. Při prezentaci se zdržel srovnáním dvou takřka shodných parohů, které zjevně patřily jelenům, kteří měli stejného otce, tedy jde o bratry. Druhý nejpočetnější soubor shozů zahrnoval 24 parohy. Pak přišla řada na ing. Ladislava Popa z Lesů Janeček, který účastníky přehlídky seznámil s pěticí shozů. Mimo jiné se přimlouval, aby byl poskytnutý čas tříletému druhohlavovému jelínkovi s náběhem na korunku, který je nadějný. Když předal Aleš Izák slovo sobě k prezentování.trojice shozů z honitby Zdobnice, zmínil se o nezvaných „návštěvnících“, kteří při hledání shozů honí zvěř. Jeleni mají rádi své prostředí, svá stávaniště, tady potom shazují oba parohy. Při nájezdech „návštěvníků“ za shozy je zvěř nepřípustně plašená. „Stalo se to už národním sportem, to snad už ani není nějakou vášní. Takových lidí je někdy v lese víc než jelenů. Fakt, že většinou se nacházejí levé či pravé shozy, ne úplné páry, dokládá, že jeleni nemají při shazování klid. V jednom místě shodí jelen jeden paroh, načež po vypuzení z obvyklého stávaniště mu druhý odpadne při prchání třeba až ve vzdálenosti deseti kilometrů“, uvedl Aleš Izák. Poslední soubor shozů z Orlických hor představili Václav Mihulka a Pavel Ungrád z honitby Liberk-Hláska, kteří přivezli 7 shozů.
A pak už došlo na shozy z polského příhraničí. Prezentováno polskými kolegy jich bylo šestadvacet, z čehož bylo šest párů, přičemž všechny pocházely od jelenů II. věkové třídy. Možnost srovnání naší kolekce shozů s polskou vedla k nespokojenosti s chovem jelení zvěře v Orlických horách. To vyjádřil Aleš Izák zdůrazněním, že „je zapotřebí udržet patřičný poměr pohlaví a věkové skladby. Musí se lovit, ale je třeba se také starat o to, aby se nějací jeleni dožili třetí věkové třídy a vyšší bodové hodnoty.“ A doplnil, že nemusí jít o jejich vysoké stavy.
Když nadešel čas přemístění shozů na travnatou plochu před dřevěným objektem se sálem, jako na objednávku ustal déšť, takže účastníci přehlídky obklopili vyložené parohy a pozorně je prohlíželi, nejzajímavější fotografovali, vyměňovali si nad nimi své mínění. Takže jednak na základě prezentace, jednak po rozložení shozů podle jednotlivých honiteb si účastníci udělali představu o tom, jací jeleni oživují Orlické hory a s jakou jelení uvěří se tu bude v dalších letech hospodařit.
